DUDLÍKY

Každé dítě je jiné. Některé málo křičí, a tak dudlík téměř ani nepotřebujete. Jsou však také děti „křiklouni", k jejichž uklidnění a utišení maminky rády užívají šidítka - dudlíku.

Jaké je dnes stanovisko lékařů k užívání dudlíku?
Někteří lékaři používání dudlíku odsuzují. Prohlašují o něm, že je nehygienické, neestetické a že prozrazuje slabost rodičů. Jiní však používání dudlíku připouštějí. Co soudí o používání dudlíku známý dětský lékař profesor MUDr. Brdlík ve své knížce Maminčin rádce a zápisník? „Moje děti i vnoučata dudlík měly. Jsem tedy podle názorů některých autorů neschopný otec a dědeček. Možná, člověk nikdy neví. Vím však, že jeden přítel, který mi u mých dětí šidítko zle vytýkal, nedal je svému dítěti. To si však vypomáhalo palcem a cucalo ho až do školního věku, kdežto moje děti kolem sedmého měsíce dudlík vyplivly a už ho nevzaly. Inu, dudlík se dá zahodit, palec však těžko, dudlík se dá vyvařit, palec těžko. Zdravotní škody (chybné postavení zubů a dásní) jsem u svých dětí neviděl. Proto raději bez šidítka, ale když už - tedy lepší šidítko než palec." Takový tedy je úsudek prof. Brdlíka o používání dudlíku.

Jestliže se rodiče rozhodnou pro používání dudlíku, je třeba zachovávat tyto zásady:
Nutno mít v zásobě více dudlíků (3-4 dudlíky) stejného tvaru, vyvařených v nádobce s víčkem, tu je třeba také vyvařovat. Spadne-li dudlík na zem, je třeba ho dát vyvařit. Doba vyvařováni má trvat pět minut.

Je třeba pamatovat, že nestačí dudlík otřít. Tak by se mohla přenést nečistota šatů matky do úst dítěte. Bylo by také velkou chybou navlhčovat dudlík slinami. I tak by bylo možno přenést na dítě choroboplodné zárodky, které sice pro matku a babičku choroboplodné nejsou, ale u dítěte by mohly způsobit onemocnění.